Usagi Yojimbo, Volume 16: The Shrouded Moon Book

(4,7 z 5 za skvělépříběhy, které Stan umí nejlépe)
Soubor příběhů Bezměsíčná noc pokrývá putování mezi koncem příběhu o Ostří trav a dávno domluveném setkání u chrámu Kitanoi (následující kniha Souboj v Kitanoi). A tohle je ten hlavní stavební kámen proč jsou příběhy o Usagim tak poutavé čtení. Stan Sakai "sleduje" Usagiho s dokumentaristickou konkrétností a precizností - vše na sebe navazuje, věci co se staly dříve mají svůj důsledek opět v budoucnu a každý příběh má kořeny v jiných, ať velkých nebo malých, tehdy jako "náhodných". A právě ty malé náhodné jsou zároveň půda i pojivo pro ty velké, často i doslovem. Vše tak působí jako jeden velký celek, malé věci i velké věci zasazené do jednoho obrazu najednou působí mnohem reálněji. Heroické epické dobrodružství díky kontextu neztrácí na své epičnosti, ale také nepůsobí jako pěst na oko.
V Bezměsíčné noci máme hned pět krátkých příběhů:
* Konfrontace je klasický příběh, kdy Usagi dělá dobrou věc, za kterou si může i přilepšit. Ale klasicky to končí dobrou věcí a žádným přilepšwním. Tentokrát je do toho ale zahrnut Gen a Stan tak pokračuje v rozvíjení charakteru mrzouta Gena, který má ale hluboko, hluboko uvnitř dobré srdce.
* Útěk je dalším střípkem do příběhu Chizu, joninovi klanu Neko ninjů. Příběh Chizu se proplétá s Usagiho cestou tu a tam a vždy je takovou spojnicí s politickými intrikami "těch nahoře". Tento krátký příběh uzavírá část příběhu Chizu a zároveň otevírá kapitolu novou. Mimochodem, Chizu je dle mého nejvíce emancipovaná silná ženská postava v celém Usagi Yojimbovi. A navíc je napsaná s neuvěřitelnou lehkostí a věrností, že mi trvalo nějakou dobu si toto vůbec uvědomit. Bravo, Stane, jedna vedlejší postava má větší poselství než tucty celých komiksů od feminist/queer Boom! autorek.
* Tři roční období je opět skvělý krátký příběh a další důležitý střípek do jiného příběhu, utvořený složením tří krátkých retrospektiv. Tady je hezky vidět, jak si Stan hraje s formátem vyprávění, aby jako někteří jiní autoři netočil pořád dokola A-B-C.
* Bezměsíčná noc (a následný Příběh Kitsune) je skvělý "hlavní příběh knihy" který má hned několik rovin. Nejlepší ale je, že dále rozvíjí Kinsune tak, jak mě baví. Jako charakter, se kterým člověk v daných situacích sympatizuje, zároveň ho irituje to že je to zlodějka a lhářka, i když chápe, že to je její přirozenost. Je to další ukázka jak Stan dokáže vzít archetyp a dát mu plasticitu a důležitou ale přirozenou roli ve svých příbězích.

Still strong, Usagi Yojimbo maintains its high quality over a long run. It's interesting to see the influences in Sakai's creation. He clearly was influenced by Aragones, as he worked with the man for years on Groo, and this influence is most clearly seen in wide shots of crowd scenes, which look almost identical to Aragones' work. But in this volume, in the story following Chizu called "Escape!," I was struck by a similarity to Herge's work on Tintin: in several frames, Sakai uses the bottom of the frame as the floor for the characters, as if we are viewing them in a diorama. It's fun reading, and Sakai continues to impress me with his ability to engage me so well with such a variable art style, which goes from cartoonish to very serious and back again, sometimes on the same page. Of course, this is very much a manga style, so completely appropriate, even if the line work of the cartoons in very Western (again, a lot like Aragones' line work).

We follow a lot of characters here: Gen, Usagi, Hebi (I always want more of this hideous snake villain), Chizu, Kitsune, Kagemaru, Kimi, and even the demon "instrument of the Gods." Like any good comic with a long run (or a favorite hero of oral tradition), Sakai makes all these storylines work together well.